Kdo je Verča

Co je to Veseláska, to už si nějakou chvíli můžete na blogu přečíst v tomto článku, ale kdo za Veseláskou stojí, to mi ještě tak úplně nešlo uchopit a hodit to skrz prsty na klávesnici online. Ale kdo je Verča?

Kdo stojí za veseláskou?

V průběhu svého života bych se nějakým způsobem chtěla stále měnit a utvářet k lepšímu, učit se nové věci a získávat nové dovednosti, které mě posunou dál. Proto tento článek o Verče vlastně asi nikdy nebude kompletní, ale nebudu ho nijak doplňovat. Nechám tu jenom to základní, před blogem, a důkazy o mém posouvání si pak budete moci dočíst v článcích, které zde publikuji. To je dle mého takové fér. Uvést zde fakta a postupně se rozvíjet spolu s jednotlivými články.

Takže, kdo vlastně jsem? Kdo je Verča? Jsem holka narozená na severu Čech v roce 1992. Do doby svých studií jsem žila s rodiči v jednom malém pětitisícovém městečku, než jsem se spolu s prací přestěhovala do většího městečka kousek od toho původního.

Můj původ

V životě jsem neměla stabilní sociální zázemí. Rozvedení rodiče, matka samoživitelka, boje se sestrou, se kterou jsem měla pokojík do svých… čtyřiadvaceti? Zhruba? Váznoucí komunikace, žádné pochvaly nebo motivování ve stylu “Jdi za svým snem!”, “Dokážeš, co si umaneš!”.

To vedlo k bytí obyčejné, tuctové holky, která v ničem nevyniká. Vystudovaná obyčejná ekonomická vysoká, nic fajnového. Takové školy každoročně vypouští jako na běžícím pásu stovky lidí, kteří pořádně neví, co chtějí v životě dělat. Přesně takhle do života škola vyplivla i mě.

Musím ale říct, že jsem nikdy předtím neměla vyloženě smůlu. Všechno potřebné jsem získala na první zátah. Maturitu, inženýra a práci ve firmě, kde se zaměstnanci nemají vůbec špatně. Když teda porovnám svoje zkušenosti a plat, který beru. Ale každý den se v práci pomalu, polehoučku učím a dostávám se do toho.

Chci to dělat do konce života? Nejspíš ne. Jenže teď jsem v takové té fázi, kdy ještě pořádně nevím, co bych chtěla dělat. Je to asi tím, že jsem nikdy nerozvíjela žádné talenty, které bych třeba i mohla mít. Někdo maluje, někdo zpívá, někdo sochaří, někdo fotografuje, někdo píše, a tak dále. A já jsem zatím v takovém tom… hm hm, co by asi tak mohlo být to pravé ořechové.

Co mám ráda

Ráda si čtu, píšu, poslouchám hudbu, sleduju filmy a seriály. Jenže to asi není úplně to, co by mě zvládlo uživit do konce života, že jo. Zase ale všechno není jenom o tom se uživit, tyhle věci dělám, protože mě baví. Každopádně bych se chtěla dál rozvíjet a zjišťovat, v čem bych třeba mohla být dobrá. Zatím si připadám dost nijace.

S tím bych ale chtěla skončit. Svět je doslova místem nekonečného množství možností a příležitostí a já bych ráda našla to své. Budu ráda, když zde na blogu, instagramu, facebooku, najdu lidi, kteří se také chtějí najít. Kteří třeba žijí podobný příběh, jako je ten můj, cítí se nijace a chtějí s tím skončit. Chtějí se učit, posouvat a objevovat se. Protože společně si můžeme pomáhat. A mělo by to tak být, nemyslíte? Že bychom se měli navzájem posouvat dál a inspirovat se, fandit si.

Doufám, že sem se vám aspoň trochu příblížila a taky to, o co se chci snažit.

Verča

#veseláska

4 komentáře

  • Lucka Stefani

    Taktéž jsem na vlně, že hledám, co od života chci, čemu se věnovat… Zkouším to a tamto, hledám 🙂 Věřím tomu, že pokud vytrváme, tak najdeme to pravé ořechové – jdu do toho s Tebou 🙂 Věř, běž, dokážeš! Věřím, že dokážeš cokoliv, co si zamaneš 🙂

  • Vera Havova

    Ahoj Veru, já jsem vyrostla v kompletní rodině spolu s dalsimi 3 sourozenci, byla jsem jedničkářka, šla na gympl, pak na vysokovou (ano, chtěli že mě mít pravnicku nebo ekonomiku, ale já jsem hlava zabejčená a šla jsem si po svém). Ale nešla jsem studovat archeologii kvůli nejakemi velkému snu o mé práci, spíš jen že zvědavosti, a tam jsem vlastně taky nevedela, co chci a nechci. Ale zpětné zjišťují, že se vše dělo tak, jak se dít mělo… někdy to bylo fakt na nic, někdy zase dokonalé. A pak se stalo, díky mým předchozím kontaktům a předešlé (asi dobré a poctivé práci), že jsem dostala svoje top zaměstnání. Prostě si myslím, že je důležité se nebát, brát život jaký je a když přijde šance, prostě to zkusit. Tak at se ti daří!

  • Verča

    Ahoj, moc děkuji za komentář, jsem ráda, že jsi vlastně vlivem náhody a "tohle zkusím, uvidím co to přinese" našla práci, která tě baví 🙂 Máš pravdu, nebát se a posouvat se z komfortní zóny, o tom je život. Děkuji a tobě taky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..